26. ledna 2014

Konec je jenom začátek - 3.Kapitola

Po delší době pro vás mám další část povídky :) Je u vás taky sníh? Tady ho je hodně a vypadá to, že by ještě mohlo začít sněžit :/ A ještě jsem chtěla říct, že články tady asi každý den nebudou. Nestíhám to moc časově a nejspíš tu budou obden :)




3.Kapitola
                ,,Nevěřím ti. Chtěla bych, ale nevěřím. Věř mi jednu věc. Až toho budu schopna….zabiju tě.‘‘ Zašeptala se slzami v očích.
Nechápala, co to do ní vjelo. Nikdy by nedokázala říct, že někoho zabije a ještě s takovým chladným klidem na hlase. Uvnitř jí to ubíjelo.  Neuvědomovala si, co dělá a už vůbec ne, co říká, ale kdo by čekal, že mu padne okolo krku? Co teď bude dělat? Proč jí nezabije a neuštědří jí, tak její život?
,,Máš na to právo.‘‘ Mávnul and jejími slovy rukou. ,,Ale můžu tě uklidnit, že se ti to nepodaří.‘‘ Řekl lhostejně.
,,Pleteš se..‘‘ Její slova se začala ztrácet v temnotě.
,,Nejsi to ty. Jsi rozzlobená, vystrašená a nedůvěřivá. Bojíš se o svůj život, ale zároveň chceš umřít. River, čtu ti myšlenky. Vím, co si myslíš a taky ví, co cítíš. Klepeš se strachy a zároveň bys mi chtěla vrazit kolík do srdce. Ale řekni mi jednu věc- Byla bys toho vůbec schopná? Nelitovala bys toho?‘‘ Tón jeho hlasu se změnil – působil klidně.
Neodpověděla mu. Neměla, co odpovědět. Všechno, co řekl, byla pravda, i když si to nechtěla připustit. Protiřečila si. Chtěla ho zabít a v myšlenkách si spřádala plány, ale moc dobře věděla, že to nedokáže. Tvrdila, že se bojí, ale potom tvrdila, že se nebojí. Sama v sobě byla zmatená.
*-*-*-*-*
                Pro River najednou všechno začalo ztrácet smysl. Jediným smyslem jejího života byl prsten od maminky. Už týden bydlela u Victora. Několikrát se pokusila utéct, ale nikdy se jí to nepodařilo. Prozatím pokus o útěk oddálila.
                Victor se k ní choval mile. Staral se o ni. Věděla, že mu občas leze na nervy, ale sháněl jí lidské jídlo, které stejně nejedla. Snažil se, aby chodila do školy a chtěl vědět, kdy ve škole končí, aby jí odvedl přímo domu, kde jí opět zamkne. Ano zamkne- bylo to opatření díky, kterému nemohla utéct. K smrti ho nesnášela, ale zároveň mu byla vděčná. Bez něj by nepřežila. Uvědomovala si to, ale také si uvědomovala, že jeho touha po její krvi se stále zvyšuje. Bojí se ho, ale nesmí to na sobě nechat znát.
                Rozhlédla se po místnosti, kterou ji věnoval.
,,River, máš tu večeři!‘‘ Zakřičel Viktor.
Neodpověděla, ale ani neměla v plánu nic jíst. Obzvláště ne od něj. Nemusel si přidělávat práci a shánět jí jídlo. Neochotně se zvedla a otevřena dveře od pokoje. V pokoji měla zhasnuté světlo a byla zvyklá na tmu.
                Světlo z bodových světel na zdech jí na malý okamžik oslepilo. Nesnášela ty přechody ze tmy na světlo. Nesnášela tuhle místnost, nesnášela tenhle dům a ze všeho nejvíc nesnášela upíry a jiné bytosti. Chodba byla dlouhá, ale její utrpení ještě delší.
                Vešla do kuchyně a neochotně se posadila na židli, která byla naproti Victorovi. ,,Dneska už něco sníš?‘‘ Zašeptal klidně.
,,Ne.‘‘ Trvala si na svém.
,,River, prosím. Sněz aspoň něco.‘‘ Tentokrát použil prosebný tón.
,,Nechci jíst.‘‘ Odvětila potichu.
,,Prosím, něco sněz.‘‘ Nehodlal ustoupit.
,,Tak dobře.‘‘ Zašeptala a s nechutí si kousla do chleba s máslem.
,,Jak ti to chutná?‘‘ Podíval se na ní vděčným pohledem.
,,Dá se to jíst.‘‘ Pousmála se. ,, Můžu si to vzít do pokoje?‘‘ Zašeptala.
Přikývl jí.
                Vstala ze židle a i s talířem odešla zpět tou prázdnou chodbou plnou bodových světel do svého pokoje.  Položila talíř na stůl a zamkla se v pokoji. Sedla si na postel a dojedla si chleba. Nemohla si pomoc, ale na tom chlebu bylo něco, tak moc chutného, že ji to donutilo sníst celý krajíc. Když dojedla, opřela se o studenou zeď a zavřela oči. Představovala si, že někde se svou maminkou. Že je s maminkou na louce plné fialek a kopretin. Že jí objímá a už jí nikdy nepustí.
,Kéž by se to stalo.‘ Pomyslela si a ukápla jí slza.
                Položila si ruku na polštář a ucítila něco tvrdého.  Vstala a zapálila si svíčku, aby vůbec něco viděla. Odkryla polštář, aby zjistil, co se pod ním ukrývá. Posvítila si svíčkou na předmět, co připomínal malou knížečku. Něco jí to připomínalo. Jeden její sen—další sen-. Všechno se zatím odehrávalo podle jejích snů. Pomalu jí to začínalo děsit. Bála se spát, bála se svých snů. Knížečka byla temně červená a tenká. Na přední straně bylo vyryté Riverino jméno. 
                Vzala knížku a sedla si s ní ke stolu. Položila svíčku na stůl a začala projíždět stránky, jestli tam nebylo aspoň něco napsaného. Nic, tam nebylo. Pouze na přední straně bylo napsané: Pro mou nejdražší River.
,Tohle se mi ani v nejmenším nelíbí, protože jestli teď někdo zavolá Victorovi, tak začnu pochybovat o své lidskosti.‘ Pomyslela si a stoupla si ke dveřím. Telefon zazvonil a Victor ho v okamžiku zvedl. River na nic nečekala a okamžitě schovala knížečku na bezpečné místo a opět si stoupla ke dveřím, aby slyšela jeho rozhovor.
,,Ne. Je v pořádku. Konečně něco snědla. ‘‘
,,Ano konečně. Je to pokrok a konečně šla spát. Nic netuší.‘‘ Zašeptal samolibě do sluchátka.
,,Jasně plním tvé rozkazy. Ano já vím. Ne nemusíš mi to opakovat. Budu končit. ‘‘ Zavěsil a jeho tiché kroky se přesunuly ke dveřím od Riverina pokoje.  Mezitím se River stihla sfouknout svíčku a lehnout si do pokoje a dělat, že spí.
                Potom se kroky přesunuly směrem od jejího pokoje. Oddechla si. 
4

4 komentáře:

  1. Znovu dokonalosť!!! ♥
    Normálne niet čo dodať, čo sa pri takej ukecanej osobe ako som ja veľmi často nestáva... :D
    Len ďalšiuuu! :3

    P.S. U nás je snehu veľa veľa veľa tiež, ale ja sa neskutočne teším! :D :)

    OdpovědětVymazat
  2. Knihofil1/26/2014

    Vyzerá to stále lepšie a lepšie. :) :) teším sa na pokračovanie! dúfam, že tu bude čoskoro :D

    OdpovědětVymazat
  3. Juj je to úžasný a myslím, že vždycky bude :) Akorát jsem někdy prošvihla myslím 2. díl proto upaluji si ho přečíst :)

    OdpovědětVymazat
  4. Zase super:3 další!!:33

    -Nikki

    OdpovědětVymazat