3. března 2014

Pod závojom temnoty/ pod závojem temnoty- 6.kapitola

Ahojky! :) Po delší době přidávám projekt s Knihofil18 - tu naší povídku -. Tahle povídka se pomalu blíží ke konci, protože máme napsáno pouze 8 kapitol :D
Veronica: Bella-Kejtý
Lilly: Knihofil18


6. kapitola – O vzdialenosti Slnka od Zeme.

Z pohledu Lilly..
Cestu na intrák som poznala. Kto nie? Každy z tohto mesta vedel, že tu chodia len dva typy ľudí - Odložené deti alebo tí bohatí zazobanci, ktorí nedajú dopustiť na detičky a vybavili im súkromnú školu. Ja osobitne som tvorila tretiu kategóriu - čudákov. Možno so Swanovou. Ale ani ona nebola taká čudná ako ja, to sa muselo uznať.
Vrátnička na mňa zízala. Takto sa na mňa pozeral každý, kto ma uvidel na ulici a len sa divili, že nie sú jediní, ktorí ma vidia. Väčšinou som im pripadala ako z iného sveta a čiastočne mali pravdu. Som upír – no a čo?
 "Uhm... mala ráno som si tu bola odložiť batožinu... pustíte ma?" spýtala som sa jej.
 "Meno, prosím."
 "Lily Blaková,“ oznámila som jej.
 „Á, to si ty, tá, ktorá prišla na výmenný pobyt. Poď ďalej.“ Odrazu sa tvárila takmer priateľsky. Neviem prečo, však jej nezdvihli plat len preto, lebo som tu „prestúpila“ na novú školu.
 Otvorila mi dvere a ja som vošla dovnútra.
 Areál mi cím ďalej, tým viac pripomínal nemocnicu. Mohla som vidieť biele holé steny, bledú podlahu, stačilo si predstaviť lavičky predo dvermi a mali sme tu nemocničnú čakáreň. Pýtate sa, ako to, že poznám tak dobre nemocnicu? Odpoveď je trochu nechutná, ale no čo už? Chodila som tam kradnúť si krv z krvnej banky. A teraz sa môžete začať smiať.
 Vybehla som na prvé poschodie. Takmer som sa zrazila s Lici.
 „Dávaj pozor,“ oborila som sa na ňu.
 „To ty si tu krtko,“ narážala očividne na moje falošné okuliare. Áno, pomyslela som si, krtko s dokonalým zrakom. Odfrkla som si.
 „Choď dočerta,“ uľavila som si.
 „Sledujem ťa pozorne,“ varovala ma.
 Flegmatiky som nadvihla obočie. „No a?“ odpovedala som jej. „Ja ťa zas nesledujem. Neuraz sa, nie je to nič osobné,“ odfrkla som si. Najväčšia lož, akú som kedy vyslovila, „ale ja ťa nesledujem. Nechcem sa nakaziť syndrómom holey-testa,“ povedala som.
 Ako som predpokladala, nepochopila.
 Mám záľubu v taliančine a mám základy. Holey testa znamená vymletá hlava, čo na ňu pasovalo dokonale. Ale aj tak u mňa vedie jedna prezývka – Lici. Tej sa už nezbaví.
 „Amélia ťa sleduje,“ povedala. Vyznelo to gýčovo ako – Veľký brat ťa sleduje alebo tak nejako. Len som vyprskla do smiechu.
„Áno,“ odvetila som, „čokoľvek. Ak ma teraz ospravedlníš, Slnko tvojho života zapadá.“ To preto, lebo chcem od nej byť vzdialená najmenej 150 miliónov kilometrov.
 „No dovoľ!“ otočila sa na podpätku a urazená odkráčala. Ak bude ešte viac krútiť zadkom, pomyslela som si, tak cestou niečo rozbije.
 Holey testa!

Z pohledu Veronici:
Sedím na posteli a čekám až mi Taylor zvedne telefon. Stále to zvoní, ale Taylor ten mobil prostě nezvedne. Máma je opět v práci. Zavěsím mobil a položím si ho na noční stolek. Jdu ke knihovně, kterou máme v obývacím pokoji. Někdo zazvoní na zvonek.Jdu neochotně ke dveřím. Otevřu dveře. ,,Ahoj Veronico, jste ve velkém nebezpečí.‘‘ Řekne Taylor..
,,Ahoj,kdo je ve velké nebezpečí? A co tu děláš? A proč mi sakra nezvedáš mobil?‘‘ Kouknu na něj jako kdyby spadl z višně..
,,Můžu dál?‘‘ Zašeptá..
,,Ehm..jo.‘‘ Pozvu ho dovnitř. ,, Tak co se to taky děje Taylore?‘‘ Řeknu smutně když přijdeme do mého pokoje.
,,Verry ty a tvá sestra jste v nebezpečí.‘‘ Zašeptá..
,,Kdože to? Já nemám sestru! ‘‘  Vyhrknu  na něj..
,, Ale máš Verr. Ta nová holka u Vás ve třídě. Je upírka tak jako ty. Jste stejný. Máte stejné oči  a v celku jste si podobné. Veronico a ty a Lily Blaková jste nevlastní sestry. ‘‘  Koukne na mě a pousměje se..
,, Cože?  ‘‘ Vydechnu nevěřícně..
,,Veronico není ti divné, že když nechce tak jí nemůžeš číst myšlenky? Nebo jak moc jste si podobné?‘‘
,,Ne je to blbost.‘‘ Ukápne mi slza. ,, A i kdyby tak jí jako sestru brát nebudu!‘‘ Vstanu a  běžím do lesa..
My dvě sestry nejsme a v životě nebudeme! Najednou se mi vybaví věta, kterou před chvílí řekl Taylor.  ,, Ty a Lily Blaková jste nevlastní  sestry.‘‘
Nevěřím tomu. Určitě je sestra někoho jiného a ne moje! Začnu brečet. ,,To není možný..‘‘ Zašeptám si pro sebe..
Sakra nestojím o  nic takového jako je sourozenec nebo něco takového. Uslyším myšlenky Taylora, který mě hledá. Zjevně.  Nejradši bych se zabodla kolíkem na upíry!  Zvedá se mi žaludek už jen, když pomyslím, že ta , kterou nejvíce nesnáším je moje nevlastní sestra.  Vezmu si do ruky kamínek a sevřu ho ve své dlani tak pěvně, že se rozdrtí na prach. Mám sto chutí udělat to samé i Lily! Opřu se o strom a začnu koukat před sebe. Přeju si, aby se tento den nikdy nestal!
Škoda, že nejsem čarodějnice. Asi bych Lily proměnila v ropuchu a poslala bych jí do Francie. Taylor se začne smát mé myšlence. Zamračím se na něj. ,,  Za prvé nesměj se mi. Za druhé proč se to stává jen mě? A za třetí Co chceš? ‘‘ Zašeptám  a koukám tupě před sebe..
,,, Veronico  já se sem nepřestěhoval, abych se s tebou dohadoval. Spíš proto, abych ti byl oporou.‘‘ Sedne si ke mně..
,, To je sice milé, ale já chci odpověď na mé otázky.‘‘ Kouknu na něj ..
,, Nevím proč se to stává zrovna tobě. A  chci tu to, že ti chci pomoct a být s tebou.‘‘ Zašeptá a obejme mě..
,,Taylore? ‘‘ Zašeptám..
,, Ano?‘‘ Koukne se mi do očí..
,, Miluješ mě vůbec? ‘‘ Taky se mu kouknu do očí. Zatím má ty neúžasnější oči, kterém jsem kdy viděla.  Takové jasně zelené.
,,To víš, že jo.‘‘ Přitiskne si mě k sobě ještě víc a políbí mě do vlasů..
,,Už musím jít domů. Je pozdě. Promiň.‘‘ Vymaním s e z jeho obejmutí a běžím domů..

V jeho myšlenkách bylo jasné ne. Nechápu proč to ten kluk dělá ještě horší. Doběhnu domů a vidím někoho před vchodem do domu, baví s mnou matkou.  Jdu kolem nich domů. Sednu si do kuchyně a začnu přemýšlet.
1

1 komentář:

  1. Toto je ♥♥♥.
    Prepáč, veľmi sa ospravedlňujem, ale musím to dostatočne predýchať, och...
    Och. :D Jedno slovo. Ďalšiu. ^^

    OdpovědětVymazat